Řepka zkáza krajiny?

Žluté lány řepky jsou znovu denní realitou. Vídáme je podél cest a všude v krajině. Mohou za to výhodné ekonomické dotace. Pojďme se podívat, jaké důsledky nadměrné pěstování kvůli biopalivům má na poli zemědělství.

Pěstování řepky, ale i obilí a kukuřice, pro výrobu biopaliv vysává z půdy živiny, zabíjí zvířata a zamořuje přírodu chemickými látkami. Intenzivní pěstování technických plodin navíc vysušuje krajinu. Měníme tak půdu v polopoušť. Zrušení podpory biopaliv, která jsou nejen ekonomickou, ale i ekologickou přítěží, znamená důležitý první krok. Právě pěstování řepky, z níž se vyrábí bionafta povinně přidávaná do klasické nafty, má nejhorší dopad na naši přírodu i zdraví lidí, kteří bydlí v blízkosti řepkových polí.

Řepka se v minulosti pěstovala jako olejnina, schopná poskytnout dobrý výnos i v méně úrodných zemědělských oblastech, kde se například slunečnici nedařilo. Díky dnešní vysoké ceně řepkového semene způsobené povinným přimícháváním tzv. bionafty "MEŘO" (metylester řepkového oleje) do nafty, se řepka intenzivně pěstuje i v teplejších oblastech. Pro ty ovšem není kvůli vysokému výskytu škůdců určena, navíc s podstatně kratšími přestávkami v pěstování. V důsledku toho se přemnožují škůdci, kteří neškodí pouze na řepce, ale i na dalších plodinách a jejich populace jsou kvůli nadměrné aplikaci insekticidů již mnohdy resistentní proti přípravkům k jejich omezení. Takže se stává, že po aplikaci je porost dále požírán a uhyne pouze užitečný hmyz, pro který je velký lán řepky neodolatelným lákadlem. To je právě případ Jihomoravského kraje.

Dnešní zemědělství navíc využívá obrovského množství chemických hnojiv a pesticidů. Právě řepka je v tomto směru nejhorší. Odrůda používaná pro výrobu biopaliv je velice náchylná k nemocem a málo odolná proti škůdcům, proto se ošetřuje postřikem pesticidů opakovaně. Podle zjištění Českého hydrometeorologického ústavu je více jak 50 % zásob spodních vod kontaminováno nebezpečnými pesticidy. Tyto chemikálie prokazatelně pocházejí z pěstování plodin na biopaliva.

Dalším úskalím je, že pěstování řepky vyžaduje velké množství vody, kromě toho dochází častými postřiky těžkými zemědělskými stroji k udusávání půdy, která má pak sníženou schopnost absorbovat dešťovou vodu. V důsledku dochází k celkovému vysušování krajiny a ubývání zásob spodní vody.

Pro zadržení vody v krajině je také důležitá biodiverzita samotné zemědělské krajiny, tedy její různorodost. Podpora pěstování řepky jako monokultury jde ovšem naprosto opačným směrem, díky čemuž kolem sebe na jaře vidíme nekonečné žluté lány. Biodiverzita navíc pomáhá zajistit vhodné životní podmínky spoustě druhů rostlin a živočichů, kteří o svoje původní biotopy lidskou činností přišli.

Závěrem znovu dodávám, že problémem není samotné pěstování řepky, ale její finanční podpora skrze škodlivé dotace. V tržním světě by její pěstování rozhodně nebylo v takovém rozsahu, a proto nekritizujme zemědělce, nýbrž systém. 

Na webu www.bezrepky.cz jsme shromáždili další argumenty pro omezení pěstování řepky.